Entropie - míra uspořádání

   9. 5. 2008
 
 
 

Ze základního šumu universa (chaosu) je vůlí tvůrců tvořena struktura - projevené universum. Nakolik je tato vytvořená struktura odlišná od základního šumu a do jaké míry je shodná s novým tvořivým záměrem universa pro stávající Velký cyklus universa (VCU), vyjadřuje parametr "míra uspořádání". Míru uspořádání všeho projeveného můžeme vyjadřovat dvěma způsoby. První metoda vyhodnocuje stupeň obsaženého řádu (pravdy), komplexněji stupeň harmonie, v konkrétním ději. Druhá metoda vyhodnocuje doplňkovou hodnotu harmonie, kterou je takzvaná - entropie. Entropie se dále dělí na vlastní entropii (míru uspořádání) a entropickou tendenci (tendenci nastolit chaos), výchozí tendenci universa. Dále v textu budu pracovat již jen s těmito jejími složkami. Uvažujeme-li jednotkový objem (1), v němž jsou jednotlivé děje realizovány, entropie vždy vyplňuje zbytkový prostor, který není vyplněn harmonií (strukturou). Uvedu příklad: harmonie konkrétního děje je 0.7, jednotkový objem pro tento děj je 1, entropie je tedy zastoupena v množství 0.3 ( 0.7 + 0.3 = 1 ). V lidském světě se pro vyjadřování míry uspořádání ustálil spíše způsob vyhodnocování entropie. Entropii můžeme vyhodnocovat v rámci celého universa, v dílčích procesech universa, v lidských příbězích nebo jen v malých lokálních událostech.

 entropie = 1 - harmonie
Entropie - jednotkový objem

entropická tendence - výchozí tendence universa, snaží se vše pohltit do chaosu
entropie - odchylka od synchronních událostí, pasivita, asynchronnost, nepravidelnost, nerovnoměrné rozložení informace, poruchy, destrukce
chaos - základní šum universa (nabytá esence z minulého VCU, bod A kontinuum [bude vysvětleno v článku Časové smyčky Omega])
tvoření - modelování základního šumu, tendence tvůrce, vůle tvůrce
harmonie - souladné tvoření, aktivita, synchronnost, pravidelnost, rovnoměrné rozložení informace, konstrukce

Entropie tedy představuje míru uspořádání a je přímo úměrná asynchronnosti informace (vůči páteřní informaci). Páteřní informace tvoří esenci vytvořené struktury projeveného universa a je zdrojem synchronizačních informací pro celé projevené universum. V projeveném universu se celková entropie stále zvyšuje a to až do bodu obratníku, neboť postupně ubývá synchronních událostí. Potud se stále prohlubuje celkové zapomnění a pasivita, Synergie rychle narůstá. Pasivní život vede k neustálému nárůstu entropie, neboť byly zapomenuty mechanizmy snímání a následného řízení entropie souladným tvořením - harmonií. Je to součást systémového plánu pro první polovinu (1/2) VCU.

Entropie při tvorbě dějů není vědomě konstruována a tvůrcem dějů vyžadována, vzniká jako doplňkový děj. Je tím větší, čím se konstruovaný děj vzdaluje od synchronních událostí. Tvůrce při tvorbě překonává entropickou tendenci svou vůlí tvořit. Použiji-li velmi volnou analogii s nafukováním balónku, tak tlak vyvíjený dechem bude představovat vůli tvoření a odpor elastických stěn balónku entropickou tendenci. Přestaneme-li balónek nafukovat, začne okamžitě samovolně splaskávat. Pokud balónek nepřefoukneme přes kritický moment prasknutí, je samovolné splasknutí vždy garantovaným procesem. S universem je to stejné, bezpečnostní hladina je dána pozicí obratníku.

Entropie - entropie a entropická tendence
Jednotkový objem (1) příkladu na obrázku tvoří součet synchronního a asynchronního děje. Entropii vypočítáme dle vzorce entropie = 1 - harmonie (zde synchronní děj)

Jak už bylo řečeno, entropická tendence je v universu výchozí tendencí. Není-li uplatňována žádná vůle, platí vůle entropické tendence, chaosu, základního šumu. V něm vše setrvává až do prvních projevů tvoření. Vůle tvořit generuje opačnou tendenci k entropické tendenci. Tvořivá tendence musí být neustále aktivní, stejně jako pozornost k již vytvořenému. Pokud na chvíli pomine, uplatňuje se výchozí entropická tendence. Přirovnal bych to k usazujícímu se prachu v místnosti. Přestaneme-li uklízet (aktivita), začne se všude usazovat prach. Usazování prachu představuje entropickou tendenci a množství usazeného prachu vlastní entropii.

Základní šum obsahuje všechny informace universa v neuspořádané formě. Nejsou mezi nimi žádná omezení, vnímatelné jsou všechny najednou. To je z hlediska Synergie neefektivní. Pro nárůst Synergie je vyžadováno postupné vnímání informací (krok za krokem) a navíc z mnoha úhlů. Jen tak vzniká nový prožitek. Tvoření je určitá forma modelování základního šumu. Jsou vybírány a prosazovány jen některé informace, změněn je i jejich vzájemný kontext a rychlost (definice tónů). Čím více je tvoření harmonické, tím stálejší výtvor vzniká. Jak už jsme si řekli v článku "Trojpaprsek", harmonie je soběstačný stav, nejefektivnější forma, nespotřebovává se při ní žádná energie. Za takových podmínek je snadné projevovat stálou vůli k již vytvořenému dílu, čímž mu zajistíme dlouhé trvání. Harmonie daného děje je souhra všech vrstev uvažovaného děje mezi sebou a souhra tohoto děje vůči celkovému záměru Systému. Plán děje (lokální příběh) v souladu se systémovým dějem (celkový příběh projeveného universa). V takovém případě jde o synchronní procesy.

Synchronní proces je proces, při kterém má projevovaná vůle stejnou tendenci jako vůle Systému (universa). Jsou to momenty, kdy vůle jedince je schopna působit převratné události. Přirovnal bych to ke stromu rozdělenému na tři části: koruna, kmen a kořeny. Koruna reprezentuje vůli cyklu nebo universa, kmen vůli jedince a kořeny vůli krystalu 1D. Jsou-li vzájemně vertikálně vychýleny, vůle jedince (byť by byla sebevětší) nemá výraznější účinek (účinek odpovídá holografické proporci jedince a universa). Dostanou-li se však tyto tři hladiny do jedné vertikální přímky v rámci jednoho cyklu, může vůle jedince vykonat podstatně větší události. Vzniká synchronní moment (na obrázku znázorněn modře). Ocitnou-li se ve vzájemné vertikální přímce (konjunkci) jednotlivé vertikální přímky jednotlivých cyklů (jednotlivé synchronní momenty), může jedinec svou vůlí řešit klíčové záležitosti universa (Velká konjunkce cyklů - superrezonance), viz obrázek. Princip je stejný jako u konjunkce hvězd či planet.

Entropie - synchronní procesy

Podívejme se na entropii v kontextu ryze hmotného 3D světa Země, kde je mezi projevy vůle jedince a příslušnými odezvami okolního světa poměrně velké zpoždění. To však neznamená, že by tu platil jiný vztah mezi entropickou tendencí a vůlí tvořit. Jenom jsme na to, stejně jako na spoustu jiných věcí, zapomněli.

Všechny věci jsou živé, vyžadují proto pozornost a komunikaci stejně jako např. lidské bytosti. Pokud věci zmizí z našeho "zorného pole" a přestanou být součástí naší mysli, začínají se propadat samovolně do chaosu. Uplatňuje se tu přirozená stabilizační tendence universa - entropická tendence (splaskává balónek, usazuje se prach). Entropie v nich prudce narůstá, prostupuje jimi "základní" šum až úplně splynou s okolním prostředím. Rannými příznaky bývají různé poruchy a celková těžkopádnost, vrcholným příznakem je úplné zmizení konkrétního předmětu. Platí to pro vše, co bylo doposud na Zemi žijícími bytostmi vytvořeno.

Dobře je to patrné u jakéhokoliv analogového či digitálního záznamu, obecně u archivace dat. Jsou-li uloženy bez povšimnutí kohokoliv, šum v nich poměrně rychle narůstá, hmota jednotlivých fyzických nosičů se rozpadá. Naopak, jsou-li data neustále souladně používána, je jim věnována pozornost, vydrží bez šumu mnohem déle navzdory mechanickému opotřebení vzniklému používáním. Dokonce, věnujeme-li jim pozornost už přímo s tímto vědomím, jsou po tuto dobu působení pozornosti stálá. Uvažujeme samozřejmě případy oproštěné od vlivů osobních příběhů, které by situaci dále zabarvovaly.

Faktor harmonického majetku

V závěrečné fázi právě probíhajícího Kvantového skoku bude úplné mizení fyzických věcí, jež se vytratí z naší pozornosti, poměrně běžné. Odložíte například nějaký předmět do poličky, zapomenete na něj a po určitém čase ho tam již nenajdete. Zapříčiní to skutečnost, že se v "Kvantovém skoku" rovina, ke které je vztahována rovnováha harmonie-entropie, prudce posouvá směrem k 5D. Postupně se tak do našich životů opět dostává tzv. "Faktor harmonického majetku". Faktor harmonického majetku udává ideální velikost osobního majetku jednotlivce ve vztahu k jeho mentální pozornosti. Jednoduše řečeno, je to takové množství majetku, které jste schopni mít najednou ve svém mentálním zorném poli. Majetek v takovém množství nejen že nezmizí, ale ani jinak nenaruší chod vašeho harmonického života. Naopak se stane jeho součástí. Majetek větší, než udává Faktor harmonického majetku, bude působit majiteli potíže. Bude se dožadovat mentální pozornosti svého majitele, čímž mu může způsobit psychické problémy. V lepším případě takový majitel o majetek včas přijde.

Dalším příkladem entropické tendence, jako výchozího stavu universa, může být naše fyzické tělo. Opustíme-li je, přestane na něj zároveň působit naše vůle s tendencí zachovávat jeho uspořádání. Buňky měkkých tkání začnou podléhat entropické tendenci a tělo se rozloží. Časem se rozpadnou i kosti. Oddálením rozpadu fyzických těl a případnou úplnou fixací v čase se zabývají balzamovací procesy. Každý dobrý balzamovací proces obsahuje kromě chemického (pasivního) ošetření i aktivní formu. Je jí zpravidla hologram, obsahující zástupnou formu aktivně projevované vůle danému tělu. Taková forma je Systémem akceptována a tělo zachováno.

Entropická tendence samozřejmě sehraje důležitou úlohu i ve 2/2 VCU. Její role zde bude ovšem trochu jiná, jak se budeme moci na vlastní "kůži" po ony miliardy let přesvědčovat. Nechme se tedy překvapit.

 
 

 

 

Zdroj: www.pentablue.net Karel Kourek Zpět