Penta Blue Net 1 Penta Blue Net 3 Penta Blue Net 5

Časové smyčky Omega - souběh časových rámců

   5. 10. 2008
 
 
  Vítejte ve druhé polovině Velkého cyklu universa (VCU). Před několika měsíci překročilo projevené universum obratník B1. Vše proběhlo dle systémového plánu, projektovaného maximálního projevení bylo dosaženo a nyní jsme již zpět na cestě do bodu Ca1. Mohly tedy být spuštěny ty transformační procesy, které byly touto událostí podmíněny. Popsal bych zde některé z nich.

Obratník B1, jako nejzazší bod, bod maximálního projevení, musí být synchronizován s počátkem A1. Děje se tak vysláním systémového referenčního symetrického holografického impulsu z bodu Q oběma směry (A1, B1), a to právě ve čtvrtině trvání projeveného universa (viz obrázek). Je to přesně polovina vzdálenosti mezi počátkem A1 a obratníkem B1.

Časové smyčky Omega - synchronizace GRB 080319B

Jak už jsme si řekli v článku „Projekt Země“, pozice obratníku je určena pozicí krystalu 1D v jádru planety Země. Synchronizační impuls musí dorazit do krystalu 1D o několik měsíců dříve před vlastním přechodem obratníku, aby zůstal prostor na předobratníkové dějové korekce. Musí to být načasováno naprosto přesně, neboť synchronizační paprsek potřebuje vstoupit do krystalu 1D ve štěrbině zvířetníku, respektive skrze ní. Štěrbina zvířetníku je velice tenký prostor mezi začátkem a koncem zvířetníku, tedy mezi koncem ryb a začátkem berana (jde o systémově správný cyklus pozemského roku). Je mírně plovoucí, pohybuje se v období mezi cca 19. - 21. březnem. Štěrbina zvířetníku slouží mimo jiné jako vstup pro významnější systémové korekční zásahy. Předobratníkové korekce jsou obdobím velké aktivity. Všechny děje celého universa musí být korigovány, aby bylo dosaženo odpovídajících hodnot pro zvolený obratník. Přirovnal bych to k navedení obrovské kosmické lodi o velikosti malé galaxie na pozici velikosti elektronu. Astronomové tento synchronizační impuls zaznamenali takto: „GRB 080319B aneb přímý zásah“. Přechodem obratníku se definitivně uzavřely události 1/2 VCU.

V článku „Kvantový skok“ jsem se zmínil o rozdílném přístupu jedinců ke Galaktické transformaci 2012. To je v případě Země, umístěné v Zóně svobodné vůle, zcela pochopitelné. Taková jinakost je utvářena individuálností lidských příběhů, uplatňovanou aktivitou a svobodnou vůlí jedinců. Galaktická transformace 2012 (dále jen GT 2012) je navržena tak, aby tyto různorodé potřeby zohledňovala. Jedním takovým zohledněním je použití Časových smyček Omega pro rozšíření možností vzestupu. Již zmíněným přechodem obratníku byla spuštěna další fáze rozhodování jedinců o volbě vzestupové cesty. Každý jedinec žijící trvale na Zemi si vybere ze dvou základních možností:

- přímá vědomá cesta jedince do 5D
- nepřímá cesta jedince přes Časovou smyčku Omega

Přímá vědomá cesta jedince - jedinec si je vědom svého počínání, aktivně pracuje na svém vzestupu a veškeré jeho aktivity jsou souladné s GT 2012. V čase prostupu prochází dimenzionální branou přímo do 5D. Tento druh vzestupu musí být zakotven v osobním příběhu jedince. Osobně musí být dosaženo minimálně dolní mezní vibrace potřebné pro přímý vstup do 5D. Absolvování této cesty je pak skutečně kvantový skok v jeho vývoji. K vlastním transportním technologickým procesům, jako je např. „Světelné tělo“, se pokusím vrátit v některém z budoucích článků.

Nepřímá cesta jedince - jedinec si není vědom svého počínání, jeho aktivity nejsou souladné s GT 2012 nebo nestačil dosáhnout minimální mezní vibrace pro přímý vstup do 5D. V období blízkém času prostupu vstoupí do Časové smyčky Omega se zvoleným poměrem časů odpovídajícím jeho potřebám. Poměr časů udává, kolikrát se prodlužuje cesta potřebná k přirozenému vývoji jedince, jak dále vysvětlím. Po průchodu Omegou již vědomě prostupuje branou do 5D, nestanoví-li si jinak.

Do nepřímé cesty je nutno zařadit i speciální případy, kdy cesta jedince nevede do 5D. Takové případy jsou řešeny systémovou vůlí, která nahrazuje vůli jedince tam, kde nedošlo za celou dobu jeho existence k žádnému vývoji. Jelikož jsou tyto situace opravdu výjimečné, nemusíme se jimi zde podrobněji zabývat.

Časové smyčky Omega

Jsou to velmi důležité nelineární nástroje, nyní použity v procesech Kvantového skoku. Jejich zařazením se značně rozšiřují možnosti vzestupu. Časové smyčky Omega Umožňují provozovat různé časové rámce mezi sebou. Pomocí nich můžeme například do lineárního časového rámce s lineárním krokem 1 rok instalovat dílek v trvání 1000 let. Je to podobné, jako bychom do malé místnosti v malém domku umístili velký prostorový objekt (např. město). Věc by se nám ve 3D jevila asi takto: Díváme-li se z venku na domek, vidíme omezený prostor několika kubických metrů. Vejdeme-li do místnosti, procházíme se po městě v prostoru několika kubických kilometrů.

Časová smyčka Omega má ve svém principu tvar písmene velká Omega. Tento tvar si rozdělme na dvě části, na štěrbinu a obvod, odpovídající dvěma časovým rámcům t1 a t2. Jejich vzájemný poměr definuje poměr časových rámců - časový poměr.

štěrbina - je definována vzdáleností nožiček písmene velká Omega, rámec t1, krátký čas
obvod - je definován velikostí obvodu oblé části písmene velká Omega, rámec t2, dlouhý čas

Časové smyčky Omega - princip

Časová smyčka Omega má na svém vstupu do rámce t2 (obvodu) vývojovou úroveň vstupujícího a na výstupu z t2 úroveň 5D. Vezměme si konkrétní příklad použití Časové smyčky Omega v GT 2012. Jedinec J1 je připraven v čase prostupu vstoupit přímo dimenzionální branou do 5D. Při nezbytných přípravách na vlastní přechod tedy překoná pouze vzdálenost, odpovídající štěrbině Časové smyčky Omega. V našem případě 1 rok (t1). Jedinec J2 zjistí několik let před časem prostupu, v období rozhodování, že není připraven na přímý prostup do 5D. Vybere si tedy nepřímou cestu. Nejdříve podrobně analyzuje svůj dosavadní stupeň vývoje a zjistí, jak dlouhá cesta (při stejném tempu jeho vývoje) bude zapotřebí k dosažení potřebného stavu pro vstup do 5D. V našem případě bude potřebovat 1000 let (t2). Vstoupí tedy do Časové smyčky Omega s poměrem časových rámců 1:1000. Zde probíhá 1000 let jeho vývoj tempem, na které si přivykl a na které je schopen dobře reagovat. Po jejím absolvování se objeví za štěrbinou, před vstupem do 5D, tedy v místech kam se dostal J1 přímo. V 5D se oba opět setkávají. Z pohledu J1 se viděli nedávno, z pohledu J2 před 1000 lety.
V praxi bude potřebné obrovské množství různorodých Časových smyček Omega (s různými poměry t1:t2). Vlastní realizace Časových smyček Omega však bude provedena pouze pomocí několika multismyček.

Časové smyčky Omega - multismyčka

Multismyčka obsahuje veliké množství smyček s různými časovými poměry t1:t2, které mohou být používány současně. Představme si ji jako kouli, na jejíž obvodu jsou umístěny jednotlivé smyčky různých velikostí. Je zde také hojná interakce mezi jednotlivými smyčkami. Takové uspořádání celkově lépe odpovídá skutečným vývojovým potřebám jedinců. Umožňuje jedinci např. i přechod mezi jednotlivými smyčkami pro optimalizování vývoje. Uvedu příklad: Jedinec J2 vstoupí do smyčky s časovým poměrem 1:1000 a po 500 letech se vyvine natolik, že už mu toto tempo nevyhovuje. Přejde tedy do smyčky s časovým poměrem 1:100. Ta má větší vývojovou strmost a jedinec J2 v ní dokončí svůj vývoj do požadovaného stavu.

Princip Časových smyček Omega není na Zemi ve 3D ničím novým. Již řadu let je uplatňován např. v analogových a digitálních recorderech obrazu, digitálních recorderech zvuku a dat. Zde se toto použití nazývá „systém s rotačními hlavami“.

Časové smyčky Omega - rotační hlavy

Krátce vysvětlím princip: K záznamu celého frekvenčního rozsahu obrazového kanálu (cca 6 MHz) analogovým recorderem na pásek je zapotřebí, aby se pásek pohyboval vůči hlavě rychlostí několik m/s. Toto by bylo se stacionární hlavou značně nepraktickým řešením. Použije se tedy buben s rotačními hlavami, okolo kterého je pásek opásán, např. ve tvaru písmene velká Omega nebo C (liší se dle záznamovém systému). Buben rotuje velkou úhlovou rychlostí (v3) a pásek se pohybuje pomalu, rychlostí pouze několik cm/s (v1). Tím je zaručena vysoká relativní rychlost pásku vůči hlavě (v2), odpovídající několika m/s, a zároveň nízká spotřeba pásku. Záznam na pásku je v tomto případě segmentový. Máme tu tedy lineární pásek, který se před vstupem do smyčky (opásání bubnu) i po výstupu z ní pohybuje stejnou, pomalou rychlostí v1 a ten samý pásek se uvnitř smyčky pohybuje vysokou relativní rychlostí v2. Vidíte sami, že je to jednoduché. Téměř každý se určitě setkal s dříve běžnými domácími recordery VHS, S-VHS, video8, Hi-8, tudíž i s tímto principem.

Bod A kontinuum

Bod A kontinuum je z pohledu 3D světa ve svém principu paradox bodu, neb se bodem nejeví. Jeví se jako série bodů odkazujících na stejné místo nebo ke stejné události. Např. A kontinuum zahrnuje elementární body A1, A2, Ax. Jedná se o pojem běžně užívaný od 5D výše. Pokusím se jej zde vysvětlit.

Běžné uvažování jedince žijícího ve 3D na Zemi předpokládá, že vše někde začíná a končí z ničeho. Tím se takto uvažující jedinec dostává do bezvýchodné pasti a není schopen správně chápat holografickou podstatu a její fungování. Zákon o zachování informace říká: „Žádná informace se v projeveném či neprojeveném universu nemůže nikdy ztratit“. Vše v projeveném i neprojeveném universu (Systému) se pouze přeměňuje, transformuje. Systém nikde nezačíná ani nikde nekončí, tudíž nikde nezačíná ani nekončí vlastní život všeho.

Opět uvedu příklad: projevená část námi uvažovaného VCU tzv. „začíná“ v bodě A1 a „končí“ v bodě Ca1. Pokud bychom to chápali lineárně, znamenalo by to, že před bodem A1 nebylo nic a po bodu Ca1 nebude také nic. Je to stejně bezvýchodné a nelogické jako úvaha o jednom lidském životě v jednom fyzickém těle. Ve skutečnosti je bod A1 bodem A kontinuum a bod Ca1 bodem Ca kontinuum (v tomto případě spolu dokonce splývají do jednoho bodu A kontinuum, neboť neprojevené universum se nevyvíjí [Ca1=A2]). To znamená, že jde o kontinuální sérii cyklů VCU. Námi uvažovaný VCU je pouze jedno oko v řetězu VCU kontinuum (viz obrázek). Pojem A kontinuum je komplexním popisem činností a umístění tohoto bodu v universu (elementárních bodů A1, A2, Ax). Můžeme pak jednou větou říci například: V bodě Ca kontinuum začíná neprojevená fáze universa. Bude to úplná informace a bude skutečně platit.

Časové smyčky Omega - bod A kontinuum

Zkusme si to ukázat na 2D kružnici pohledem 3D světa. Na kružnici je vyznačen bod A kontinuum. Pokud bychom ho chápali pouze lineárně, pohledem 2D, byl by to pouze bod A, bod počátku a konce kružnice. Zde by tedy kružnice měla začínat a opět také skončit. Z půdorysného pohledu ve 3D vidíme, že kružnice na svém obvodu žádný začátek ani konec nemá. Bod A je tedy pouze bodem označujícím nějakou událost. Nebudeme-li ji vnímat jako kružnici, ale helix (z půdorysu však stále kružnice), budou body A, spojující stejný typ události v každém závitu, seřazeny vertikálně. Z půdorysného pohledu vidíme jeden bod, bod A kontinuum.

Pokud chceme problematice Holografické matrice, holografické podstaty opravdu porozumět, měli bychom se ve 3D světě řídit tímto pravidlem: Objeví-li se v naší mysli otázka „Co bylo před tím?“, „Co bylo dříve?“ či „Co bude po tom?“, rychle tento způsob uvažování opusťme. Vede nás do slepé uličky, do bezvýchodné pasti. Správná cesta k poznání vyšších dimenzí vede přes pojmy „kontinuum“ - nepřetržité trvání, „transformace“ - přeměna jedné formy v jinou a „holografická matrice“ - všesměrová sounáležitost.

Světelné peníze

Dalším důležitým procesem, spuštěným po přechodu obratníku, je proces předsunuté transformace finančních prostředků. Jedná se o kompletní přetransformování všeho, co je na Zemi využíváno jako finanční oběživo. Dále v textu budu používat zástupný pojem peníze.

Před přechodem obratníku byly peníze neutrální, neměly přiřazeny žádný atribut. Mohl je tedy používat kdokoli k čemukoli. Nebylo tedy ničím výjimečným získávání peněz nekalými způsoby, jejich hromadění a používání k brzdění transformace a udržování lidstva v nevědomosti. Bylo to součástí systémového plánu pro 1/2 VCU a odpovídalo to potřebám Zóny svobodné vůle. Ihned po přechodu obratníku byly peníze transformovány, byl jim přiřazen světelný atribut. Dle zákona rezonance se takové peníze mohou stát součástí pouze činností s nimi rezonujících. Tedy souladných s GT 2012 a systémovým plánem pro 2/2 VCU. Jednoduše řečeno, peníze sami odtečou a stanou se nedosažitelnými pro jedince či větší celky, jejichž činnost nemá světelný charakter a není v souladu s GT 2012. Naopak bude mnohem snadnější získávat peníze na souladné a čisté projekty a činnosti, které se v minulosti jevily např. neefektivní, jelikož se musely podřizovat nesmyslnému finančnímu uspořádání.

Tato změna znatelně akceleruje lidský vývoj a otevírá tak možnost přímé cesty vzestupu většímu počtu jedinců. V současné době již můžeme sledovat účinky transformovaných peněz i v běžném životě. Lidem zřejmě ještě chvíli potrvá, než tuto změnu začnou správně chápat a skutečně ji využívat pro rozvoj a harmonii života. Zatím jsou její důsledky nazývány termíny jako „finanční krize“ nebo „černý den“. Dalším důležitým dopadem této změny peněz je zviditelnění a odinstalování iluzorních virtuálních finančních systémů a činností, určených k brzdění GT 2012. Jsou to všechny ty systémy, které samy nic nevytvářejí a berou od všech, kteří něco vytvářejí (opak světelného principu). Přiřazení světelného atributu penězům je zároveň začátek posílení modrého archetypu „Pravdy“ na Zemi. Už dlouho nebyla tak silná a přímá vazba mezi konkrétní činností jedince a jeho finanční situací jako právě nyní.

Světelný charakter peněz se bude dále velmi rychle vyvíjet směrem k harmonickému charakteru (Trojpaprsku), čímž se události ještě více urychlí. Lidé totiž potřebují, ještě před vlastním prostupem, zažít pocit plné odpovědnosti za své činy a naučit se s ní pracovat. Jedině tak se budou v 5D cítit dobře.

Přeji všem, jejichž úmyslem je harmonický rozvoj lidského světa, hodně štěstí.

 
 

 

 

Zdroj: www.pentablue.net  Karel Kourek  Tisk  Zpět

 

 
 
 
Obrázky použité v textu jsou pouze náhledy, plnou kvalitu získáte kliknutím na obrázek.

Penta Blue Net - Realizace Karel Kourek © 2007-2024