Precesní cyklus Země - platónský rok

Precesní cyklus Země je středně dlouhý cyklus s periodou cca 26 000 let. Vzniká oběhem hvězdy Slunce a celé sluneční soustavy kolem hvězdy Alcyon, která se nachází v nedaleké hvězdokupě M45 - Plejády. Zemská osa se při tomto oběhu vychýlí vždy o několik stupňů tam a zpět. Celý precesní cyklus má čtyři nestejně dlouhé části. Tvoří je dva Zlaté věky a dvě galaktické noci. Zlaté věky bývají dlouhé cca 2 000 let, galaktické noci cca 11 000 let. Před každým Zlatým věkem se fyzicky přepólují magnetické póly Země, čímž precesní cyklus rozdělují na dvě poloviny - civilizační okna.

V naší galaxii Mléčné dráze (MD) se k synchronizování jejích jednotlivých částí (asynchronních uzlů - ostrovů) používá fotonová synchronizační síť - fotonový pás, realizovaná na úrovni sedmé dimenze (7D). Fotonový pás (fotonový svazek-svazky) vychází z galaktického centra Tzolkin (centrální černá díra 9D) a prochází po uzavřených oválných drahách podobných magnetickým siločarám skrze celou galaxii MD. Fotonové svazky běžně obsahují informace synchronní se stálým záměrem galaxie MD, ve zvláštních situacích i páteřní informaci universa. Nachází-li se objekt ve fotonovém svazku (pásu), je po celou tuto dobu synchronní se stálým záměrem galaxie MD, neboť (díky fotonovému svazku) dochází mezi objektem a galaktickým centrem k poměrně rychlé výměně informací. Některé objekty jsou proto umístěny ve fotonovém svazku trvale. V našich končinách je ve fotonovém svazku trvale umístěna hvězda Alcyon. Díky tomu na ní trvá po celou dobu harmonické období.

Působení fotonového svazku není jen v rovině synchronizování informace, ale v případě Země také excitování buněčné struktury Země a jejích obyvatel, což u nich zejména nyní podporuje a urychluje zvyšování vibrací, odemykání buněčné paměti a světelných pečetí, uvolňování zapomnění, pád imperativu a systémů víry, opětovné přijímání komplexního vědění, akceleraci chápání vícedimenzionálních struktur, akceleraci osobního vývoje (až 500x) atd. Pokud se objekt nachází mimo fotonový pás, téměř žádné informace mezi ním a galaktickým centrem neprotékají. Objekt je tedy asynchronní a díky entropii se od celkového záměru galaxie začne čím dál více informačně odlišovat (ztráta pravdy). Nachází se v galaktické noci.

V universu je spousta různých cyklů s různými periodami. Tyto různorodé cykly vzájemně tvoří vždy nová, neopakovatelná (unikátní) postavení. Vzniká tak stále nové a neopakovatelné hrací pole pro Velkou hru. Z lidské perspektivy se díky jepičímu efektu dělí cykly na ty, které si lidé umí představit a umí s nimi pracovat, což jsou cykly kratší než průměrný lidský věk, a na ty, které si neumí představit. Sem patří cykly delší než průměrný lidský věk, tj. všechny cykly tzv. dlouhého počtu jako je např. precesní cyklus Země, otočení galaxie MD kolem své osy a Velký cyklus universa.

Precesní cyklus Země má vždy svůj konkrétní plán a téma, které se s každým cyklem mění. Pro minulé precesní cykly byly napsány poněkud "tvrdší" příběhy a bylo potřeba, aby se v nich také odehrály. "Řízení dějů" tedy nechávalo následkům svobodné vůle jedinců žijících ve sluneční soustavě daleko větší prostor. Děly se různé věci. V jednom z minulých precesních cyklů Země např. takové svobodné konání jedinců vedlo k explozi a úplnému zničení páté planety naší sluneční soustavy - jmenovala se Maldek. Od té doby je z ní jen pás asteroidů mezi planetami Mars a Jupiter. V minulém precesním cyklu došlo např. na Zemi ke zničení a potopení velkého kontinentu (a všech jeho částí) - Atlantidy. V současném precesním cyklu se také již odehrály velmi důležité a silné příběhy. Jelikož se ale jedná o precesní cyklus, který dosáhnul obratníku, nemají již globálně destruktivní charakter projevující se tolik ve fyzické oblasti, ale spíše v duševní (psychické).
Všechny precesní cykly Země mají jednu společnou věc. Jde vždy o to, že si na planetě Zemi odehrávají své příběhy různí jedinci inkarnovaní ve fyzických 3D tělech a používající při tom svobodnou vůli. Takto tvořená civilizace či osídlení se nazývá lidská civilizace a takový jedinec - člověk. V každém precesním cyklu se však podoba lidského fyzického těla mění, zejména pak jeho velikost a proporce. Těla mohou být např. podstatně větší než jak je známe dnes (používala se těla vysoká i 6 m). Stále se však jedná o člověka, o lidské osídlení. Člověk byl vždy člověkem. Člověk je dílčí projekt projektu Země.

Z průběhu a vlastností precesního cyklu Země vyplývá nejdelší možné civilizační okno, které nemůže být delší než cca 13 000 let (polovina precesního cyklu). Civilizačním oknem je myšleno kontinuální období autonomního vývoje lidské civilizace. Jeho délka je ohraničena destruktivním přepólováním magnetických pólů Země, a to 2x za precesní cyklus. Přepólování zemských pólů vždy předchází Zlatému věku a svými důsledky ukončí většinový fyzický život na Zemi (civilizační reset). Tím končí galaktická noc. Po poměrně krátké době, kdy odezní fyzické následky přepólování zemských pólů, začne nový osev lidstva (civilizační start). Lidský genom je vždy před koncem galaktické noci, před vlastním přepólováním, uložen minimálně na dvě bezpečná místa na Zemi a hlídán příslušnými strážci. Právě ti po odeznění následků přepólování na počátku Zlatého věku provedou v součinnosti s "Řízením dějů" osev nového lidstva. Nové lidstvo je vždy čisté jako malé dítě. Není zkaženo zlem, imperativy a nepravdou. Nezná ještě Temný princip. Narodilo se ve fotonovém svazku souladně s plánem a záměrem galaxie MD a planety Země. Velice rychle se naučí všemu potřebnému a vytvoří vysoce harmonickou civilizaci Zlatého věku. Tehdy na Zemi začíná další krásný věk. Každý takový civilizační reset je vlastně malý, avšak pasivní kvantový skok, neboť civilizaci v její neopravitelně zdegenerované podobě ukončí a civilizačním startem ji opětovně zrodí jako vysoce harmonickou civilizaci Zlatého věku.

Zlatý věk - věk duše

Řízení společnosti je realizováno pomocí několika jedinců (tzv. zástupců lidí), kteří pro takovou činnost dozrají. Nároky na tuto profesi jsou velice vysoké. Jedinec vykonávající funkci "zástupce lidí" musí být pro tuto činnost opravdu vhodný. Dalo by se říct - nejlepším z lidí (ve smyslu harmonie a vědění, není myšleno vyvýšen nad). Musí projít rozsáhlou přípravou a složit velice náročnou zkoušku, jejímž závěrem je průchod přes excitovaný Trojpaprsek. Obstojí-li, je schopen zastupovat lidskou společnost. Jeho vlastní zájmy nikdy nepřevýší nad zájmy společnosti či jedince. Díky kvalitám takové doby a kvalitám lidského jedince (člověka) toto uspořádání skutečně funguje. Vrcholně harmonické období, kterým Zlatý věk je, má však z pohledu universa jeden nedostatek - produkuje velmi malé množství Synergie. Je to proto, že vše je vysoce efektivní a nedělá se nic zbytečně.

Každý Zlatý věk má však i svůj konec. Průměrnou dobou plně funkčního Zlatého věku je cca 1 000 let (už během ní se však začnou vyskytovat známky vývojové stagnace). Zhruba po této době se najde někdo, kdo chce více než ostatní, aniž by ovšem chtěl více přispívat svou činností celku. To je jasný signál konce Zlatého věku. Tento nešvar (vir) se díky lačnosti po něčem novém poměrně rychle rozšíří do lidské společnosti a ta začíná pomalu upadat. Úpadek zpočátku není výrazný, více se projeví až po dalších stovkách let. Společnost je po tuto dobu stále ještě relativně rozvinutá a funkční. Po zhruba 2 000 letech trvání Zlatého věku opustí planeta Země spolu se sluneční soustavou fotonový pás a začíná období galaktické noci. Lidská společnost se stává asynchronní a rychle upadá. Nastává dlouhé a těžké období, které pomine až za 11 000 let. Toto období je však velice důležité z hlediska universa, neboť produkuje velké množství Synergie.

Poznámka: Uspořádání společnosti, které je popisováno ve Zlatém věku, bylo na Zemi několikrát zkušebně instalováno i během galaktické noci. Dopadlo však vždy katastrofálně. Může totiž fungovat pouze v součinnosti s harmonií, celkovou civilizační vyspělostí a komplexním věděním.

Galaktická noc - věk ega

Galaktická noc začíná tehdy, vystoupí-li Země a celá sluneční soustava z fotonového pásu. Od této chvíle se začíná výrazněji projevovat entropická tendence. Celková vibrace Země a lidstva se začíná snižovat. Pravda se stává hůře dostupnou a harmonie i komplexní vědění začíná upadat. Později se komplexní vědění dokonce rozpadá na pahýly. Profese "zástupce lidí" zmizela a objevila se opačná tendence. Funkce, která pracuje s umělou nadřazeností, velkou světskou mocí a majetky. Vládnoucí jedinec již žádnou zkouškou neprochází. Taková postavení (funkce) tedy logicky přitahují ty nejhorší jedince ze stávající lidské společnosti. V období galaktické noci se vliv duše spolu s mizející pravdou stále zmenšuje. Vliv ega, jako asynchronního prvku, naopak roste. Galaktická noc je opravdovou zkouškou pro každé nové lidstvo zrozené ve Zlatém věku. Zde na něj čekají těžké a temné příběhy, díky kterým si každý jedinec sáhne do všech svých "rezerv".

Vliv duše některých jedinců se v nejtěžších dobách galaktické noci zmenší až na opravdové minimum nutné k samotnému přežití (15-1 %). V takových časech je vliv jejich ega většinový (85-99 %). Takoví lidé jsou skutečnou pohromou pro celé lidstvo. Sami se osazují do rolí vládců-tyranů, náboženských vůdců a manipulátorů, válečníků, strůjců represivních, finančních a kontrolních mechanizmů a dalších barbarů. Obklopují se obrovskými majetky, za které lidstvu samozřejmě nic neposkytují. Vznášejí nároky i na území a základní prostředky nutné k životu každého jedince. Mezi jednotlivými lidskými jedinci se tvoří stále větší rozdíly. Vznikne silná nerovnováha a disharmonie. Jedni mají daleko více než potřebují a na druhé se nedostává. Díky nízké osobní vibraci se takoví jedinci spojují s padlými civilizacemi 4D světů a uzavírají s nimi výměnné obchody. Prodávají lidstvo za nové technologie, které jim umožní ještě větší nadvládu a moc nad už tak podmaněnými lidmi. Zde sehrávají hlavní úlohu Anunaki, kovová civilizace 4D světa žijící na poslední planetě naší sluneční soustavy - Nibiru. Jakožto "vyspělí" genetici mají o biologický 3D svět a biologická fyzická těla velký zájem. Založili na Zemi starověkou říši Sumer jako opozici mírumilovnému a vzdělanému starému Egyptu. Po této události začalo lidstvu opravdu těžké období.

Svět ovládli malí lidé. Lidstvo sražené na zem je nuceno projít nejtěžšími a klikatými cestami těchto nových příběhů 3D světa. Zažije bolest, strádání, utrpení, strach, smutek, pocit oddělenosti od Systému a beznaděj. Lidé se však v těchto těžkých podmínkách začínají rozvíjet a sílit. Naučí se přežít s naprostým minimem jak fyzických, tak duševních prostředků. Právě v této fázi se od sebe odděluje skutečná kvalita od povrchní nekvality. Vyrůstají zde Velcí lidé, kteří se stávají dočasnou nezištnou oporou pro ostatní. Takoví jedinci si zachovali či obnovili téměř stejně vysoký poměr vlivu duše jako je běžné ve Zlatém věku. Celá galaxie Mléčná dráha tomu "z povzdálí" přihlíží se zatajeným dechem. Teprve tady se ukazuje, co všechno je schopen zvládnout člověk. Přitom všem vzniká veliké množství Synergie.

Dějiny planety Země

Lidstvo se vyvíjí v civilizačních oknech, mezi kterými je vždy proveden civilizační reset (vynulování). Tak vypadají i skutečné dějiny lidstva a Země. Mezi jednotlivými civilizačními okny dochází k přesahu, který je příběhově zajištěn přeživšími jedinci z minulého civilizačního okna. Proces "Řízení dějů" zajistí, aby následkem přepólování zemských pólů a resetu civilizace nezahynuli všichni lidé, ale aby vždy několik jedinců přežilo. Tito jedinci zvyklí na rozvinuté technologie jsou nuceni začínat znovu úplně bez prostředků. Naučí se rozdělávat oheň a stavět jednoduchá obydlí. Mají zvláštní význam v novém osevu lidí. Jsou živou pamětí minulé civilizace a velmi jemně tyto informace o ní integrují do nově vzniklé civilizace Zlatého věku. Zároveň vytváří potřebnou stabilizační spojku mezi jednotlivými civilizačními okny, která je nezbytná pro kontinuální dějiny planety Země. Jelikož věda doposud nebyla schopna ze svých determinovaných zjištění rekonstruovat skutečné dějiny Země, nazývá tyto přeživší jedince "lovci mamutů". Můžeme jim tedy odlehčeně říkat "lovci mamutů s vybitými notebooky".

Současná věda a současný imperativ stále šíří své nesprávné interpretace o dějinách Země a dějinách lidských ras, ke kterým došly interpolací svých irelevantních a nekompletních zjištění. Je velice smutné, že se tyto bludy stále učí i na školách a mystifikují se tak mladí lidé, kteří na základě toho např. věří, že jsou z opice. Díky těmto nesmyslným informacím si pak lidé pochopitelně neumí vysvětlit nálezy některých důležitých artefaktů, pocházejících z minulých precesních cyklů Země, jež důsledky civilizačního resetu přečkaly. Jsou jimi např. nálezy velkých lidských kosterních pozůstatků podstatně starších než 13 000 let, nález galvanického článku starého 14 000 - 15 000 let atd.

Obrázek znázorňuje průběh 2. poloviny současného precesního cyklu Země. 1. polovina končí pádem Atlantidy, po kterém následuje přepólování zemských pólů (cca -11 000 let). V jeho důsledku vzniká celosvětová "potopa", při které je většinový fyzický život na Zemi ukončen. Několik jedinců přežije na plavidlech. Mezitím vstupuje Země do fotonového svazku. Po opadnutí vod se tito jedinci usazují na souši a začínají nový život. V tu dobu již souběžně s nimi začíná globální osev nového lidstva - civilizační start civilizace Zlatého věku. Zde začíná období známé jako Zlatý věk, které trvá cca 2 000 let. Po této době Země z fotonového svazku vystoupí a vstupuje do galaktické noci. Tehdy začíná období slavného ranného Egypta (-9 000 až -6 000 let), ve kterém ještě doznívá Zlatý věk (ranný Egypt ještě nebyl současnou vědou objeven). Ke konci této doby Anunaki zakládají na Zemi Egyptu opoziční civilizaci Sumer, která se později rozvine jako Sumerská říše. Následuje pozdní Egypt (cca -6 000 - 0 let), kde již okolo roku -4 500 vliv sumerské kultury sílí. Lidská civilizace během něj silně upadá. Po událostech a okolnostech roku 0, ke kterým se v budoucnu ještě vrátíme, nastává velmi temné období trvající až cca do roku 1960-1972. V roce 1972 vstupuje naše sluneční soustava svým okrajem opět do fotonového svazku a začíná 3D fáze GT 2012. V letech 1990-2000 vstoupilo do fotonového svazku i naše Slunce a počala jím na své dráze procházet i Země. Celá sluneční soustava bude do fotonového svazku ponořena (po planetu Pluto) v roce 2012. To už bude probíhat GT 2012 ve fázi 5D. Mezi fázemi 3D a 5D GT 2012 probíhá proces aktivní "Kvantový skok".

Galaktická transformace 2012 aneb tentokráte je to jinak

Vězte, že není čeho se bát. Žijeme příběhy, které jsme si sami napsali a které nám Systém před vlastní realizací schválil. Není v nich nic, co by nás opravdu nenávratně poškodilo a zastavilo naši cestu. Pokud se tedy nebojíme samotného dobrodružství, které je s jejich realizací a s pobytem ve 3D světě spojeno, nemusíme se bát ničeho. Universum je tu se svým "Řízením dějů" již mnoho miliard let a tak tomu bude i nadále. Nadále tu bude i naše modrá planeta Země, díky které je toto všechno umožněno a která v nás již trvale zůstane obsažena. Pouze my lidé jsme tu se vším hotovi a míříme dál (pochopitelně ještě něco "málo" zbývá dokončit).

Tak tedy všem šťastnou cestu.