Obratník a cykly

   13. 8. 2007
 
 
   Když jsme si v článku "Holografická matrice" objasnili termín obratník, můžeme definovat základní cyklus projeveného universa - Velký cyklus. Má dvě základní fáze, vývojovou a stagnační. Jeho výchozím bodem A1 je Systém v neprojeveném stavu, nejzazším bodem B1 je obratník a cyklus je ukončen v bodě Ca1. Zde končí aktivní vývojová fáze. Bod Ca1 je bod A1, obohacen o Synergii z právě dokončené projevené fáze. Poté nastává fáze "zažívání", Systém prociťuje a zpracovává získané informace. Je to část cyklu od Ca1 přes pomyslný vnitřní obratník Bv do A2. V tomto úseku se Systém nevyvíjí, jde o fázi stagnace. Bodem A2 začíná nový Velký cyklus, nová fáze projevení se. Bod A2 je takzvaně "o patro výš". Tvoří, spolu s bodem A1, jeden závit obří systémové spirály.

Uvnitř tohoto Velkého cyklu je velké množství menších cyklů až po velmi malé cykly, tvořené např. jednotlivou periodou kmitu světla. Pro aktuální dění v naší galaxii bude nezbytné zmínit vztah mezi některými středními a malými cykly. Takovým středním cyklem je např. otočení naší galaxie Mléčné dráhy kolem své osy, cca 225 miliónů let, ve vztahu k menšímu, precesnímu cyklu zemské osy. Cyklus precese rovnodenností představuje otočení Slunce kolem hvězdy Alcyon, respektive "spirály Alcyonu" (M45) cca 26 000 let. Během tohoto oběhu se vychyluje osa Země tam a zpět. V důsledku náklonu zemské osy dochází na Zemi 2x za precesní cyklus k přepólování zemských pólů. Tím je pochopitelně dána maximální délka kontinuálního civilizačního období (cca 13 000 let). Takové střídání jednotlivých cyklů je "v životě" projeveného Systému běžnou záležitostí. Odchýlení od takového normálu se děje na počátku rozdělení Systému, v událostech kolem obratníku a v závěru cyklu (opětovné spojení do jednoty).

Vzájemné otáčení všech cyklů vůči sobě se řídí holografickými synchronizačními pravidly. Pokud je třeba vykonat nějakou systémovou změnu nebo naopak vykompenzovat projev svobodné vůle, provede se to právě adekvátní změnou otáčení jednotlivých cyklů (elasticita časových rámců). Tím je vždy zaručeno dodržení Základního plánu bez omezování svobodné vůle v Zónách svobodné vůle (koexistence "osudu" a "svobodné vůle"). Na otáčení cyklů vůči sobě je kromě jejich vzájemné rychlosti důležitá i jejich fáze. Počáteční fáze jednotlivých cyklů se setkají v blízkosti obratníku, polovině vývojové části Velkého cyklu. Tehdy např. dokončí svůj oběh kolem své osy galaxie MD, obdobím Ryb bude dokončen další precesní cyklus zemské osy a oběhem Země kolem Slunce i jeden pozemský rok. V tomto bodě je možný tzv. Kvantový skok všech 9 dimenzí - událost hodná obratníku. Pokusím se těmto událostem věnovat samostatný článek.

Stejně, jako u elektromagnetického nebo zvukového vlnění mezi jednotlivými cykly vzniká interference - výsledný obraz (holografická informace). Je to komplexní hodnota, nesoucí informaci o jednotlivých složkách, jednotlivých cyklech. Je to velmi důležitá zpětnovazební hodnota. Pokud se z této výsledné informace zachová jen nepatrná část, lze z ní pomocí algoritmů holografické extrapolace získat plnou původní informaci. O tom se podrobněji zmíním v článku "Buněčná paměť".

 
   Velký cyklus Universa  
   Velký cyklus Universa - vývojový závit (3D)  
   Velký cyklus Universa - vývojový závit (bokorys)  
   Velké cykly (bokorys)  
 

 

Zdroj: www.pentablue.net Karel Kourek Zpět